O mně...

2. června 2016 v 8:00 | © Králičí máma píše
Psát o sobě je pro mě velmi těžké, protože nikdy nevím, co o sobě pořádně napsat, aby to bylo skutečně o mně a ne jen nějaké tlachy nebo stručné body, co mě zajímá či nezajímá.

Začnu asi tím, že jsem ročník 1987 a od roku 2013 jsem šťastně vdaná. Když jsem byla malá, snila jsem o dvou věcech - o koních a kreslení. Když jsem si začala tak trochu uvědomovat, že koně asi mít nikdy nebudu, přeorientovala jsem se na psy. Když mi bylo asi 16 let, zamilovala jsem se do králíčků. Po dlouhém a urputném a slzavém přemlouvání maminy jsem se svého prvního králíčka dočkala v roce 2008.

Čikýsek mi byl neskutečným kamarádem a parťákem. Bohužel v roce 2010 náhle zemřel a bolest byla příliš velká. Zacelit jí pomohl až můj současný králíček Scooby, kterého jsem si pořídila pár dní po Čikýskově odchodu za duhový most. Je na mě extrémně závislý a já na něm. Svého prvního vytouženého pejska jsem se dočkala v roce 2011 - stala se jím kolie Sárinka, to nejúžasnější psí stvoření, jaké znám. O rok později k nám domů přišla ještě šeltie Trixi, to nejzabedněnější psí stvoření, jaké znám :-D


Ač jsem si o sobě myslela, jak je kynologie to pravé pro mě, postupem času jsem zjistila, že jsem celým psím světem v podstatě velmi zklamaná. Mylně jsem se domnívala, jak jsou pejskaři skvělá parta lidí se stejným krásným zájmem a chovatel je někdo, komu záleží především na zdraví psů svých i odchovaných. Opak je ale pravdou, pejskaři jsou snad tou nejvíc závistivou, pomlouvačnou a hádající se zájmovou skupinou, jakou znám a málo kterému chovateli záleží na zdraví psů víc než na získaných směšných titulech na výstavách. Samozřejmě jako všude existují vyjímky a takových si hrozně moc vážím.

Pejsky stále miluji, tak jako kdysi, ale dnes s jistotou mohu říct, že mými osudovými zvírátky jsou králíčci. Muluji tu jejich nevinnost, inteligenci a obrovskou oddanost. Je s nimi neskutečná legrace. A proč to zde vlastně píšu? Abyste věděli, proč je tak velká část blogu věnovaná právě jim. A pokud se najde někdo, kdo se po přečtení nějakých mých článků pozastaví a zjistí, že jsou to velmi podceňovaní tvorové, udělá mi to tu největší radost, i kdyby se toto stalo pouze u jediného čtenáře. I to by byl úspěch!

Že se zajímám o fotografování, grafiku a malbu, asi zdůrazňovat nemusím, to je si myslím z blogu dost patrné :-) Ale co bych o sobě ještě prozradila? Snad jen, že miluji kávu, ráda čtu a mou nejoblíbenější knihou je trilogie Měděný jezdec od Paulliny Simons. Díky těmto knihám jsem se hodně začala zajímat o 2. světovou válku, především východní frontu.

Ač jsem nikdy sama pro sebe nesnila o baráčku se zahradou, mým velkým snem je malá uzavřená zahrádka, na které bych měla králičí útulek pro starší či nechtěné králíčky. Chtěla bych jim vytvořit takový malý ráj na zemi.

A co je mým snem tady na blogu?
Zcela upřímě a otevřeně, bych byla samozřejmě nejraději za pravidelné čtenáře. Za někoho, komu by se můj blog zdál zajímavý, články stály za pozastavení (to záleží samozřejmě na mě, jak zajímavé je udělám) a okomentování a já pocítila něčí zájem :-) Vždycky mi hodně záleželo, co si lidé pomyslí, i když jsem říkala opak. Nikdy jsem se nikam příliš necpala, abych někoho třeba neobtěžovala. Před pár týdny jsem si uvědomila, že navenek pak působím trochu jinak, než jaká skutečně jsem a to nechci. Rozhodla jsem se udělat tlustou čáru a jít cestou tak, jak to cítím. Musím se naučit myslet trochu víc na sebe, učím se relaxovat, nebát se říct vlastní názor, chtěla bych se naučit se víc prosadit, nebýt stále ta šedá myš, které si nikdo příliš nevšímá. A rozhodla jsem se začit právě zde. Myslím, že to je ten nejlepší způsob, jak ukázat, kdo vlastně jsem, jak žiji, jaké mám názory a jak jsem na tom v mé tvorbě. A uvidíme, co čas přinese. Držte palce! :-)

Mějte se, užívejte života naplno, respektujte názory a osobnost druhých a na každém dni najdětě něco pozitivního! :-)

Na závěr přikládám pár fotek z jednoho z nejkrásnějších dní v mém životě...




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliška Eliška | 8. června 2016 v 11:54 | Reagovat

Alenko, píšeš hrozně krásně a úplně mě to dojalo :) Máš to tu moc krásný a na tvým blogu jsem už po několikátý :-)

2 alenaloudova alenaloudova | Web | 8. června 2016 v 22:46 | Reagovat

[1]: Jé tak to strašně moc děkuji :-) A tvůj opakovaný návrat ten mě hrozně moc těší, aninevíš jak :-)

3 frisbeedogs frisbeedogs | E-mail | Web | 9. června 2016 v 11:39 | Reagovat

jsem ráda, že jsi se trochu vypsala i o sobě. Tvůj blog mám ráda a rozhodně na něj budu stále chodit :-)

4 Kitty Kitty | E-mail | Web | 9. ledna 2018 v 8:36 | Reagovat

Ahoj, našla jsem si tě u Dorky a líbí se mi obor - králíčkářka. Asi ale už máš jiné lidské zájmy, ale to nevadí. Ale zase jsi mě přivedla na další zajímavé blogy, díky. Měj se fajn a někdy přidej, jak ti jde život s králíčky dál. Nenarodil se ti nějaký tvůj králíček, který tě teď zaměstnává víc než zvířátka? ;-) Přeji ti pěkný rok 2018 :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama