Září 2014

Mám rozpracovanou novou kresbu

29. září 2014 v 21:47 | © Alena Loudová |  Kresba a malba | Klasická
tuto kresbu jsem začala dělat včera, kdy jsem udělala téměř celého králíčka a dnes jsem měla volnu chviličku, tak jsem se pustila do pozadí. Přikládám foto v rozpracované fázi.


Secretariat

29. září 2014 v 11:00 | © Alena Loudová |  Filmy | Shlédla jsem

Secretariat - strhující podívaná

(5/5)

Od dětství jsem byla vždy posedlá koňmi, Kreslila jsem obrázky, kupovala samolepky s koňmi, sbírala pohledy s koňmi, hrála jsem si koňskými hračkami a přirozeně jsem také zkoukla každý koňský film i seriál, na který jsem narazila. A tak s jistotou můžu říct, že jsem jich shlédla skutečně hodně. Za vrcholný film o koních jsem považovala krasavce Beautyho. A stále považuji, protože ten film, ten má duši a poslání. Ale pak jsou tu filmy, které mne uchvátily celkově dějem a obrazově. A jedním z nich, vlastně v tomto směru drží prvenství nedavno shlédnutý Secretariat.

Sněhurka a lovec

29. září 2014 v 10:58 | © Alena Loudová |  Filmy | Shlédla jsem

Sněhurka a lovec

(3,5/5)

Nejsem kdovíjaký blázen do fantasy, i když ho mám ráda, ale nemám ráda přílišné temnoty a nechutné zrůdičky (jsem náročná, já vím). Neviděla jsem ani Pána prstenů (jen jeden díl v kině), ale na tenhle film jsem byla hodně zvědavá. Zaujal mne především trailer. Byla jsem totiž nadšená z vizuálních efektů a měl příjemný spád.

Mé milované filmy pro pamětníky

28. září 2014 v 20:30 | © Alena Loudová
Už od dětství jsem milovala, když o víkendu v televizi vysílali filmy pro pamětníky. Nadšení pro tyto filmy mi zůstalo dodnes. Proč? Protože na nich miluji jednu věc, o které si troufám říci, že dnešní filmy zcela postrádají - umění udělat zábavný film na základě slovních hříček a bez jakého koli násilý a vulgarismů. Beru je za takový poklad české kinematografie. Jsou prostě kouzelné a mohu si je pustit kdykoli, klidně i několikrát za sebou. Plno těchto filmů již znám nazpaměť.

Od jisté doby jsem začala tyto filmy sbírat na DVD. Preferuji komedie s Oldřichem Novým, Vlastou Burianem, Natašou Gollovou a Věrou Ferbasovou. Za mé nejoblíbenější bych mohla jmenovat Hotel modrá hvězda, Eva tropí hlouposti, Nezlobte dědečka, Uličnice, U pokladny stál a Cesta do hlubin študákovy duše.

Jenny Colgan - Báječný krámek s čokoládou

27. září 2014 v 19:52 | © Alena Loudová |  Knihy | Přečetla jsem
Báječný krámek s čokoládou. Tak tak se jmenuje kniha, kterou jsem si zcela nečekaně koupila. Nečekané bylo jak to, že jsem si koupila jinou knížku než pro kterou jsem ve skutečnosti šla a hlavně také to, že je to kniha ze současnosti. A ty já nečtu. Téměř nikdy. ALE. Moc mě zaujala obálka. Miluji totiž kombinaci fialové a smetanové. Nakoukla jsem tedy dovnitř a přečetla si anotaci a řekla si Hm, to zní zajímavě! Tak jsem to zkusila a musím říct že se vyplatilo! Než napíšu, jak se mi knížka líbila, možná bych mohla napsat o čem to vlastně je. A jelikož jsem líná psát anotaci vlastními slovy, drze jí uklradnu z databaze knih.

Zapečená topinka s anglickou slaninou a nivou

27. září 2014 v 17:23 | © Alena Loudová |  Vařím | Recepty
Dostali jsme darem velké množství nivy. HODNĚ velké množství. Už se blížila doba spotřeby a tak jsem přemýšlela, co z ní ještě vyrobit. A tak mě napadlo zkusit na večeři zapečený chleba s anglickou slaninou a nivou. O recept se s vámi mile ráda podělím. Není to nějaký zázrak, prostě mě to jen tak napadlo to zkusit, ale- je to prostě BAŠTA!!!Usmívající se
Co nejdříve si toto jídlo musíme udělat znova!


Co to je?

26. září 2014 v 16:47 | © Alena Loudová |  Přemýšlím a píšu
Brrr kde to jsem?..To je Tvá nová Zem.
A proč je mi taková zima?...Protože kožíšek tě ještě nezahřívá.
Mám hlad. Co budu jíst?...Mléko. Až bude čas, tak co budeš chtít.
Vážně co budu chtít?...Jistě, ale něco přeci jen nesmíš sníst.
Jé to je hezké, copak to děláš?...Čistím se. To párkrát denně činit máš.
Takže - zvednu přední pacičky...A omyješ své chloupečky.
Mmm! To voní! Co to je?...To? Seno - naše hlavní strava! Jez!

...

Mami já skáčku! Běhám! Umím pádit!...Dej pozor, mohl by ses o něco zranit.
Mami dívej! Tam nahoře něco je!...To orel nás z oblohy sleduje.
Orel? To je náš kamarád?...Orel je pták, na kterého pozor musíš si dát!
Mami hele, našel jsem hlínu!...Do ní nyní můžeš zkusit hrabat díru.
Cože? Z hlíny díru?...Ber to jako noru nebo hru.
A mami, může se také stát-...Neptej se furt a mazej spát!


Tak toto je mé králičí pojetí na téma týdne "Učím se žít".

Hezký den všem!

Titulní obrázek k příběhu "Sokové" (digitální malba)

24. září 2014 v 9:43 | © Alena Loudová |  Kresba a malba | Digitální
Včera avizovaný příběh má konečně hotový svůj titulní obrázek. Pracovala jem na něm několik dní, respektive po odpolednech, když byl čas. Původní verze obrázku byla však jiná - menší. Když jsem ho začala malovat, plán byl udělat ho na šířku a jen kousek pod ramena. Nakonec jsem se odhodlala, prodloužila vrstvy, udělala si kafe a malovala a malovala dokud jsem nebyla spokojená.

Originální rozlišení malby: 4000 x 2700 px
Program: Gimp 2.8
Zhotoveno: 23.9.2014

Pro větší náhled klikněte na obrázek

Nové pohlednice

18. září 2014 v 17:07 | © Alena Loudová |  Tak jde náš život
Předevčírem mi poštou přišly očekávané nové pohlednice králíčků Usmívající se Přišly dvě obálky od různých odesilatelů. Do sbírky jsem tedy zařadila dalších 14 pohlednic a je to mix velmi starých, novějších a velikonočních pohledů. Semdo článku přikládám ty, ze kterých jsem nejvíce nadšená Usmívající se Všechny pohledy naleznete opět v galerii (tyto nové jsou čísla 63-76)

velmi stará pohlednice, prošlá poštou r. 1937

Zajíc, prošlá poštou r.1970

Mládě, neprošlá poštou, popsaná r. 1970

Prošlá poštou, rok nelze přečíst, zamilovala jsem si jí pronádhernou atmosféru

Prošlá poštou, rok nelze přečíst

Od včera není Scooby ve své kůži

15. září 2014 v 11:02 | © Alena Loudová |  Tak jde náš život
Včera dopoledne jsem pozorovala jisté změny ve Scoobyho chování Plačící Byl skleslý a jeho obvyklou žravost vystřídalo tak trochu nechutenství. To už pozoruji pár dní, že to co baštil postupně nenápadně začíná zůstávat v mističkách...Pokud to tak bude pokračovat i dnes až přijdu z práce a uvidím změnu na zoubkách, je to jasné a chtě nechtě budeme muset vyrazit opět k panu veterináři...

Popravdě...přepadla mě spolu s tím skutečně velká sklíčenost, protože začínám pociťovat, jak mi rapidním tempem ubývají síly abych to zvládala. Scooby je mi opravdu velmi blízký, je to v podstatě můj nejlepší kamarád (včetně lidských) a o to víc mě ničí pomyšlení na možnost jeho ztráty. A to procento rizika tu je a je bohužel hodně velké...

Nejvíc ze všeho mě sžírá ta bezmoc, když si nedá říct...Má stále tu svou tvrdou roztomilou hlavinku...Je to prostě beran...