Prosím prosím smutně koukám

6. srpna 2014 v 22:29 | © Alena Loudová |  Deník malého poseroutky aneb Příběhy ze života králíka

Ahoj lidi!

Dneska vám prozradím malé tajemství. Fígl, jak žebrají králíci!

Když si usmyslím, že bych chtěl už papat, stane se ze mně prý celkem neodbytný tvor Smějící se Mamča si takhle sedí v křesle u té bedny, ve které se hýbe plno obrázků a občas tak divně ječí, občas je taky na mamče vidět, že je unavená z pracovního dne a já si sednu před ní a upřeně na ni zírám. Doslova ji provrtávám pohledem. Pak se tak na mě podívá a v mých očičkách vidí, že teď zrovna jsem ten největší chudáček na světě Smějící se Že si to umíte dobře prředstavit? Jenže...jetu jeden problém...Ono se jí vůbec nechce vstát a tak sedím dál...A sedím už tak zkoprněle, že můj dech rozhýbává mé tělíčko dopředu dozadu, dopředu dozadu...což dělá dojem, že jsem SKUTEČNĚ teď ten největší trpitel na světě. A tak se konečně přemůže, vstanete a jde mi připravit nějaké to papání. V tu chvíli má dušička zaplesá a zběsile matím za ní. A tím myslím skutečně zběsile, že má co dělat, aby mne nakonec nezašlápla. Dělám kolem ní kolečka, mezi míjejícíma nohama dělám osmičky a panáčkuji...dokud nedostanu ten můj vysněný kus žvance. A ať si zkusí mi dát něco, co jsem zrovna nechtěl! Byste koukali, jak zklamaný umím hodit pohled! Smějící se

No uznejte...Vy byste odolali?...

Ňuf a pac, váš Scooby

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama